Hrádek - kaple Panny Marie Bolestné (studniční kaple)

Hrádek (katastrální území Hrádek)
kaple Panny Marie Bolestné (studniční kaple)
kaple
poutní místa
zaniklý
barokní
ne
přírůstkový bod PaGIS (prir_cis)
287267
ne
ne
Popis: 

Navrhovaná barokní architektura kaple dle archivních plánů z roku 1780.
Kaple s téměř čtvercovou lodí ukončenou výžlabkem s ústupkem odsazeným elipsovitým závěrem byla kryta sedlovou střechou přecházející nad závěrem výžlabkem v polovici jehlanu. Nad štítovým průčelím vyrůstala z hřebene střechy hranolová vížka zastřešená konvexně-konkávně (dle sépiově kolorovaného návrhu navíc polygonálně) tvarovanou cibulovou střechou ukončenou křížem. Průčelí členěná předsazeným soklem, rastrem lizénových rámců a korunní římsou s jemnou profilací byla prolomena půlkruhově zaklenutými okenními otvory rámovanými šambránami se svazkovými klenáky a parapetními římsami.

Archiv: 

Hrádek, 2. dubna 1765.     Farář Josef Jeroným Herlth podává zprávu o hrádecké kapli i o špatných vztazích, které panují mezi farností a panstvím Jaroslavice. Dne 3. července roku 1762 porazil bratr František Franěk, poustevník v Hrádku, dva duby u kaple Panny Marie Bolestné a posekal je. Ráno v 10 hodin o tomto troufalém a protiprávním jednání řekla faráři jedna věřící osoba. Jednalo se o kostelní dříví, farář se šel podívat na vlastní oči. Vedle poustevny našel ležet pušku, která patřila lovci bažantů Janu Brodskému. Ten byl osobně přítomen jako ochranka poustevníka. Farář se zeptal poustevníka, kdo mu dovolil skácet kostelní stromy. Ten odpověděl, že to byl vrchní lovčí jaroslavického panství František Frei, kdo mu za 20 zl. prodal dva duby a ještě další dva duby stojící u studánky, dohromady tedy čtyři jakožto stromy, patřící jaroslavickému panství. Farář namítl, že od nepaměti tyto duby jsou považovány za majetek kostela. Totéž hospodářskému řediteli potvrdil starý kostelník Jakub Madler i mnoho dalších starších i mladších, kteří vždycky slýchali od rodičů, prarodičů a předků, že se jedná o církevní dříví. ... Z kostelních účtů farář zjistil, že kostelu patří nejen pozemek nad studánkou, ale i pod ní, takže farář má právo i na užívání tohoto lesíka. Na kostelním pozemku stojí i kaple Panny Marie. Její nevelké vnitřní vybavení spočívá hlavně v tom, co se v kostele upotřebit nedalo, ale mohlo posloužit k podpoře zbožnosti. Jaroslavické panství do kaple nepřispělo ani špendlíkem. Snažilo se ale vynutit si vlastnictví kaple, v roce 1760 dovolilo poustevníkovi Františku Fraňkovi, aby si založil poustevnu hned vedle kaple, a to na základě povolení, které mu udělila olomoucká konzistoř. Časem může panství říct, že farnost měla tehdy protestovat. Herlth když do farnosti nastoupil, byl zde cizí, Čech neznalý místních poměrů, jeho protest by tehdy nic nezmohl. Teď to ale zapisuje do protokolu, aby jeho nástupci věděli, jak se věci mají, a mohli práva farnosti bránit. ...Co se týká hrádecké kaple u pramene, nikdy se vrchnost nedožadovala nějakého vyúčtování peněz přijatých z darů farníků ani od faráře, ani od jeho předchůdců. Farář naopak z těchto peněz poskytoval farníkům za úroky půjčky, nikdy ale tyto úroky nepožadoval. Nesplacené úroky rok od roku narůstaly, z 5, 6 nebo 7 nesplacených zl. se stalo 20 zl. a víc. Již zemřelý hospodářský ředitel z Jaroslavic Jan Jiří Zoubek chudé farníky přiměl k přiznání, kolik kdo dluží, vlastnoručně sestavil účty kaple, k nevelkému kapitálu připočetl úroky a při kanonické vizitaci je přednesl panu děkanovi a jeho spolukomisaři. Bylo to za přítomnosti pana správce z Mailbergu jakožto zástupce patrona. Udělal faráři přednášku a žádal, aby napříště účty kaple srovnal s těmi jeho. Od každého dlužníka má požadovat splacení úroků a každoročně je předkládat v jeho přítomnosti při kanonické vizitaci. Pokud by to ale farář měl tak udělat, dopadlo by to tíživě na jeho chudé farníky. Za poslední roky dal farář dohromady 300 zl. 409 zl. 14 kr. vybralo panství Jaroslavice, takže kaple má celkem 709 zl. 14 kr., a to díky zbožnému nadšení farníků. Znevýhodněn je tím ale farní kostel, který do pytlíčku nedostane víc než 16, 17 nebo 18 zl. Zcela zvláštním náboženským zanícením zahořel jaroslavický mlynář Antonín Schrewang. Panně Marii Bolestné v kapli připojil titul Panny Marie Sněžné. Pro nadpřirozené milosti, kterých se mu za jeho života od Panny Marie dostalo, vykládá lidem v obci a zvláště svým příbuzným o zázracích. Každý rok o svátku Panny Marie Sněžné vodí ke kapli procesí, nosí bílou korouhev nebo korouhvičku a vší mládeži, která je ochotna ho následovat, rozděluje křížky. Činí to všechno, aniž by se faráře dotázal. Jeho moc se už stává tak neomezenou, že kapli, která je ve špatném stavu, o vlastní vůli se svými mlynářskými tovaryši opatřil dřevěnými podpěrami. Pro své vlastní pohodlí si ze své vlastní autority v kapli nechal udělat pro sebe, svoji ženu a své děti nové židle. Farář k tomuto počínání až dosud tiše mlčel, aby nepůsobil zbytečné nepříjemnosti nebo aby si nepřivodil nemilost u jaroslavické vrchnosti. Mlynář je totiž švagrem vrchnostenského inspektora a rentmistra Biedermanna, který měl za manželku jeho sestru, takže si může snadno získat přímluvu u vrchnosti přes švagra nebo přes příbuzné mezi hospodářskými úředníky. Kapli se tak dostává ze strany vrchnosti nepřiměřených výsad. Přitom se ani neví, odkud má kaple svůj původ. Při kapli se už z obětí věřících nashromáždil docela velký kapitál, ze kterého by se v obci dala postavit kaple nová. Kaple stojí na pozemku, na němž je farní hájek. Obojí věnoval kostelu jako odkaz jistý Pavel Müllner z Hrádku. Ta troška dříví, která v hájku vyroste, slouží potřebám kostela. Pozemek je od panského oddělen příkopem. Uprostřed mezi dvěma farními duby stojí kaple. Tyto dva duby mohou být okamžitě pro potřeby kostela skáceny. Kaple je od farního kostela vzdálena asi 3000 kroků, byla postavena na církevním fundusu, takže se farář domnívá, že spadá pod jurisdikci hrádecké fary. Proto se táže biskupské konzistoře, zda má kapli, která je nyní ve špatném stavu, z nasbíraných peněz opravit, nebo zda ji zbořit a její fundus převést na farní kostel. Samotná existence kaple je farnímu kostelu spíš ke škodě. Úcta k Panně Marii Bolestné je ve farnosti přepjatá, o nedělích a svátcích tam mnozí farníci se svými rodinami chodí místo křesťanských cvičení, v kapli si konají vlastní pobožnosti, zapalují vlastní svíčky, oleje nebo tuky, zavěšují nepatřičné votivní destičky, při vší úctě přinášejí za oběti i vlasy a připevňují je tam. Z krucifixu, který je v kapli, si dokonce odlamují kousky a doma si je přikládají na krk, aby jim ustoupily horečky a nemoci. Kristus na kříži už ani nevypadá jako ukřižovaný Spasitel. O vodě, která pramení ve studánce vedle kaple, stejně jako o soše Panny Marie, tvrdí, že je zázračná. Vodu ze studánky pijí, ačkoli si v ní často různí vagabundi a lidé, kteří se vrací z roboty, obvykle umývají nohy. Při takovém svéhlavém způsobu a volnosti, jak sloužit pravému Bohu a uctívat jeho svaté, se v kapli dějí i jiné hříšné a ostudné nepřístojnosti – příčina je zčásti v tom, že kaple je otevřena bez omezení ve dne i v noci a je vzdálena z dohledu duchovních i světských představených. Zbožní křesťané si tam přes den konají své soukromé pobožnosti, ale mnohdy bohužel právě v době konání bohoslužeb v kostele. Co se ale říká, že se děje v kapli v noci, je opravdu k ustrnutí – nezřídka tam byli přistiženi lidé, svobodní i ženatí či vdané, obojího pohlaví, jak páchali ohavné neřestné věci. A navíc se tam na noc zabydluje nepokojná chátra v celých bandách a přes den po okolí krade. Porůznu se v kraji rojí, něco si vaří a pečou. Panství proti tomu nijak nezakročuje. Mají v oblibě obdobná otevřená doupata, kde se bez překážek zdržují a páchají špatnosti. Co k tomu může duchovní říci, když vrchnosti k takovému hříšnému chování špatných lidí mlčí? Před několika lety tito zlí lidé nejenže úplně vyrabovali obětní pokladničku v kapli, ale dokonce ji zahodili ji do tzv. Staré Dyje, která teče kolem. V dnešní době nejsou kostely v bezpečí, tím více pak otevřené kaple stojící vzdáleně od obcí, i když jsou obehnány a uzavřeny železným plotem, i tak jsou v ohrožení, že je někdo vykrade. Od té doby, co obětní pokladničku v kapli ukradli, zlepšily se dary pro kostel a přicházejí příspěvky na vosk nebo jiné kostelní potřeby. Mnohé, většinou staré ženské, často kazily veřejné bohoslužby, ani ne tak ze zbožnosti, ale spíš z umíněnosti, nerozvážné horlivosti a trestuhodné bezstarostnosti. Scházejí se v této dřevěné kapli, baví se tam zbytečným tlacháním o té či oné nemoci, jak ji díky Matce Bolestné a užití zdejší vody léčí a jak zázračně byly užíváním přírodních prostředků uzdraveny, básní o tom, že si nechají u nějakého malíře (nebo spíše mazala) vyrobit obětní destičku. Devět let zde bylo ubytováno vojsko, částečně luteráni, částečně kalvinisté, neforemné figury a mazanice, které malovali, vyvolávaly posměch, což jim zavdalo podnět k psaní hnusných veršovánek. Farář se snažil tyto skandály nechat vyhasnout, ovšem mrzutosti se tím neurovnaly. Podivné malůvky zesměšňující pravé katolické náboženství lákaly k tomu, aby se lidé na svých procházkách chodili na obrázky dívat, a to byl vlastně jediný úspěch soukromé zbožnosti těchto babek. Farář tuto formu zbožnosti z různých důvodů dlouho mlčky trpěl, navíc byl po čtrnáct let zaměstnán stavbou kostela. Když byl ale kostel s pomocí Boží šťastně postaven a připraven ke slavení bohoslužeb, naznal farář, že bude prospěšné, když biskupství vyjeví vše, co je blahodárné a co škodlivé. Již koncem poslední generální vizitace farář situaci vyložil. Kromě pověrčivých obětních tabulek ukázal jeden votivní obraz, o kterém se zcela iracionálně tvrdí, že podle něj jistá žena narozená roku 1700 v Tyrolsku zázračně vysvobodila svého muže, který byl v zajetí 18.100.000 zlých duchů, a to za deset let na přímluvu sv. Františka a Antonína, na prosby k Nejsvětější Trojici, nejsvětější Panně Marii a všem svatým. Tento zázrak je připisován zdejší kapli. Biskup pak do vizitačního protokolu napsal: „Votivní obraz bude z kaple odstraněn a uchováván na faře. Bylo by žádoucí sochu Matky Boží i peníze z obětních darů kaple přenést do farního kostela.“ Toto rozhodnutí se jeví jako jediný prostředek, jak podpořit úctu k Bohu a Panně Marii a přitom zamezit akcím vagabundů. V dnešní době, plné rebélií, kdy se lid stává horší a nevázanější, je třeba ho vzdalovat od všech pokoutních pobožností a vést ho k veřejným pobožnostem. Zpráva se zřejmě nedochovala kompletní. Olomoucká konzistoř pověřuje děkana 10. září 1776, aby podal zprávu o tom, kdo a kdy kapli postavil. Podle popisu faráře kaple pravé zbožnosti víc škodí, než prospívá, hrozí ovšem nebezpečí konfliktu s vrchností. Peníze by měly být použity na kostel nebo hřbitovní zeď. Znojemský děkan Daniel Tall OPraem. podává biskupské konzistoři zprávu o kapli, která stojí v hrádeckém lesíku na panství jaroslavickém. Jak mu konzistoř přikázala, odebral se sám na místo a kapli si prohlédl. Farní les i přilehlá louka přinášely kostelu peníze, což dokládají starší účty i farní kronika. Po jedenáct let, kdy děkan vykonává svůj úřad, byly panu faráři činěny ze strany dominia potíže. Voda v místě, kde je kaple vystavěna, je dostatečně prozkoumána, vyslechnuti byli mužové pokročilého věku. Obraz Panny Marie Bolestné v kapli byl uctíván od nepaměti. Z darů a obětí farníků i cizích lidí bylo získáno 700 zl. Peníze kaple byly půjčovány různým dlužníkům, původní kapitál měl vzrůst z úroků, ty ovšem nebyly spláceny. Kaple samotná podle popisu pana faráře pravé zbožnosti více škodí, než prospívá. Děkan vidí problém v hrozbě konfliktu s dominiem. Kaple stojí v obci od nepaměti. Vrchnost by raději nechala kapli zrestaurovat ze solidního materiálu, našli se už i dobrodinci, kteří jsou ochotni přispět částkou 200 zl. Pokud tak již neučinila, brzy se obrátí na konzistoř se žádostí o zachování kaple. Co se týká farářovy žádosti o povolení použít 300 zl. z pokladny kaple na oplocení hřbitova, dle mínění děkana by mu to mohlo být povoleno. Marek Jorsch, děkan náměšťský, se vyslovuje k otázce zachování kaple v Hrádku. Z obou relací – farářovy i děkanovy – vyvstává nebezpečné dilema. Buď bude rozhodnuto onu dřevěnou kapli zbourat, nebo bude obnovena jaroslavickou vrchností z pevnějšího materiálu. Obě možnosti přinesou další konflikt mezi dominiem a patronem kostela. Pokud se kaple zbourá, bude ve sporu dáno za pravdu faráři, vznikne z toho ale hořkost, farář může být perzekuován, lid, beztak od nepaměti nepokojný, na něj může útočit prudkými výpady, vymyšlenými urážkami, příležitostnou neuctivostí a pohrdáním. Naopak, pokud bude kaple restaurována, respektive znovu vystavěna, což je záměrem dominia, patron kostela – řád maltézských rytířů – má dlouhé prsty, bude všude hlasitě protestovat a vzejde z toho proces. Odbojnému lidu se nemají stavět překážky, ale zároveň také práva farního kostela musí být šetřena. Bylo by možné delší dobu sledovat kult tohoto obrazu, ustanovit ke kapli kaplana nebo přímo faráře a pomalu vykořeňovat předsudky vůči farnímu kostelu z minulých dob. Říká se přece: „Odporuj zlu v počátku, jinak se pak těžko připravuje lék.“ Za tento preventivní lék považuje: panu znojemskému děkanovi uložit, aby informoval jaroslavické dominium, že má požádat řád maltézských rytířů o povolení obnovy kaple a slíbit, že ji pak přisoudí farnosti.Hrádecký farář Josef Jeroným Herlth žádá konzistoř 16. září 1776, aby rozhodla ve věci zchátralé kaple Panny Marie, zda má být z peněz, které jí věnovali farníci, zrestaurována, nebo zbořena s tím, že obraz Panny Marie i příslušné peníze by přešly na farní kostel. Dominium se 12. května 1777 táže, zda smí vybudovat kapli Panny Marie znovu, a to z pevnějšího materiálu. Právo zrušit kapli a nakládat se sbírkou náleží faráři. Přijímání a rozdělování stipendií, odkazů a dědictví je právem faráře. Účetnictví kaple vede farář. Dříví pokácené v lesíku náleží faráři, hranice má být přátelským způsobem vyznačena. Z přírůstků příspěvků na kapli je možné pomoci i kostelu v jeho potřebách. Jakékoli, i sebemenší předběžné rozhodnutí týkající se farního kostela a farních práv, může dominium zvrátit.Hrabě Maxmilián Josef z Althanu sděluje konzistoři 4. září 1779, že se na něj obrátili poddaní z Hrádku a Křídlůvek s prosbou, aby se zasadil o obnovu zchátralé kaple Panny Marie. Sděluje tedy, že je ochoten tuto akci podpořit darováním nějakého stavebního materiálu. Brněnská konzistoř sděluje 29. září 1779 hrádeckému děkanovi, že nemá námitek proti tomu, aby část peněz, náležejících ke kapli Panny Marie Bolestné, použil. Větší část však má kapli zůstat. Má se to stát co nejdříve, aby se předešlo pozdvižení, kdyby se obraz stěhoval a kaple bourala. Pozn: Ostatní bude prošetřeno při vizitaci za léta 1778 a 1779.

 

Hrádek, 8. února 1781.     Farář a děkan Josef František Knapp píše 8. února konzistoři ohledně kaple. Konzistoř povolila kapli znovu vystavět. Farář posílá plánek i rozpočet kaple. Náklady se počítají na 1000 zl. Kapitál činí 800 zl. 13 kr. Důležité bude, kolik připadne kostelu. Pokud by to byla polovina, zůstalo by na stavbu jen 400 zl. Pak by realizace byla obtížná. Z dobrodinců se našel jenom jeden, který slíbil 100 zl. Důvody, proč si farníci vynutili znovupostavení kaple, byly: - v kapli se schází hodně lidí - věří se, že voda z přilehlé studánky je prospěšná zdraví lidí i dobytka. Lidi sem vodí hlavně jaroslavický mlynář, děti vodí za úplatu, snaží se vodit sem ze sousedství o nedělích a svátcích procesí z dospělých žen. Farář to ze svého okna může sledovat. Za deset let, co je farářem v Hrádku, nepamatuje Knapp ani jeden případ, kdy by voda ze studánky prokazatelně nějakého člověka nebo nějaké zvíře uzdravila, nepamatuje to ani z časů svého předchůdce. Popisuje pověrčivé chování, které pozoroval u svých farníků – dělají si křížky, na které hází zespod kamínky. Čí křížek nezůstane vzpřímeně stát, tomu předpovídají smrt. Farář ponechává konzistoři rozhodnutí, zda se má kaple obnovit, pokud konzistoř rozhodne, že ano, poslechne.

Rozpočet kaple o délce 5 sáhů, 1 střevíc a šířce 4 sáhy: 102 sáhů kamene – bez ceny za dovoz – à 40 kr. 68 zl., 330 měr vápna – i s dovozem – pod 30 kr. 165 zl., 4000 cihel po 9 kr. 36 zl., 3000 střešních tašek po 10 kr. 30 zl. (Nachází se zde opuštěná poustevna, která se má použít na stavební materiál.) 3 lidé k uzavírání železa (lešenáři?) 30 zl. zedníci, podavači 300 zl., 10 ks uzávěr po 90 kr. 5 zl., 3 ks prken po 7 zl., 21 zl. 10 ks konzol po 1 zl. - 10 zl., 4 okna, stolaři, zámečníci a sklenáři 62 zl., 4 železné mřížky a práce k tomu 60 zl. kostelní dveře + stolařské práce 12 zl., zámečnické práce ke dveřím 18 zl., stavební dříví, latě, hřebíky, tesařské a pokrývačské práce 156 zl. 20 kr., 40 ks plochých kamenů 20 zl. celkem 993 zl. 20 kr.

Řada lidí z farnosti i z okolí se hlásí, že obstarají dovoz kamene, písku nebo dřeva nebo že budou pracovat jako pomocníci na stavbě. Jejich pomoc je ale nejistá, protože v létě budou muset sami někde pracovat. Pokud se budou vyplácet výplaty i stavebním pomocníkům, dosáhnou náklady určitě i 1000 zl. Pod rozpočtem podepsáni kromě faráře i Matěj Bösenkepf, zednický mistr ze Znojma, Vavřinec Teuer, tesařský mistr ze Znojma, František Hofmann, připojeny plánky kaple. Brněnská konzistoř nařizuje 6. dubna 1781 olbramovickému děkanovi, aby se co nejdříve odebral do Hrádku a na místě prověřil záležitost ohledně postavení kaple. Má vyslechnout rychtáře, zástupce vrchnosti i starší lidi. Má zjistit, jaké by byly náklady na stavbu a zda jsou k dispozici potřebné prostředky. O výsledku svého šetření má podat konzistoři zprávu. Konzistoř  6. dubna 1781 sděluje hrádeckého děkanovi a faráři, že v záležitosti pověry, podle níž si jeho farníci uštipují kousky kříže z kaple u pramene, dělají z nich křížky a hází na ně kamínky, je jeho povinností své farníky řádně poučit, aby tohoto zvyku zanechali. Dne 10. května 1781 Jan Arnošt Lauffer, děkan olbramovický, podává zprávu o komisi, která se sešla k otázce znovuvystavění kaple, dne 2. května odpoledne se odebral do Hrádku, kde jednal s děkanem a farářem hrádeckým, jeho farníky a jaroslavickým ředitelem. Kaple je ve špatném stavebním stavu. Farář hrádecký se zřetelně stavěl proti tomu, aby byla kaple znovu vystavěna, že prý to ubližuje právům farního kostela, je to v rozporu se stanoviskem patrona kostela a nebylo by na to dost peněz. Práva farního kostela by ale neměla být ohrožena, když stejně by kaple byla farnímu kostelu podřízena. Patron farnosti by se naopak mohl urazit, kdyby fundus kaple připadl kostelu. Následujícího dne 3. května za přítomnosti místního děkana, jaroslavického kvestora a ředitele jaroslavického panství Jana Hirsche projednávali, zda by na stavbu byl dostatek peněz, zda se dá počítat s dary dobrodinců. Do protokolu bylo napsáno, že pokud konzistoř vysloví souhlas, jaroslavický mlynář přislíbil příspěvek 100 zl. Když mohli farníci dodávat povozy a pomáhat na stavbě farního kostela zadarmo, měli by moci i při stavě kaple. Zformulovat z tohoto jednání nějaký protokol je nemožné. Hrádecký děkan konstatoval, že z darů farníků se shromáždilo asi 800 zl., skládali to ale z různých odkazů po mnoho let. Stavba by se měla odložit až na dobu, kdy bude pohromadě vyšší částka. Ignác Pintus referuje 17. května 1781 na konzistoři o možnostech opravy kaple. Dekretem ze 6. dubna 1781 nařídila konzistoř olbramovickému děkanovi, aby se odebral do Hrádku a spolu s místním farářem, jaroslavickým ekonomem a staršími lidmi z obce jednali o hrádecké kapli. Projednávaly se tři věci: 1. projekt nové kaple u pramene 2. náklady, dosahující výše 1000 zl., zatímco pokladna disponuje 800 zl. 3. Konzistoř dostane zprávu o tom, kolik by kaple stála a jaké jsou možnosti. Konzistorní asesor navrhl, aby byl přizván i jaroslavický mlynář, který kapli věnoval částku 200 zl. Projekt kaple považuje Pintus za krásný. Pan hrádecký děkan je velmi proti stavbě. Farnost má na hotovosti 800 zl. Konzistoř chtěla, aby alespoň polovina kapitálu byla použita na stavbu, to je 400 zl., to ovšem zůstane málo. Ze zprávy přísedícího Columba, biskupského vizitátora, vyplývá, že jaroslavický hospodářský ředitel i jaroslavická vrchnost si stavbu kaple přejí, děkan tvrdí, že chybí ještě 200 zl. Pintus dostal od biskupství příkaz, aby vyslechl ekonoma i farníky. Ten za dominium slíbil, že daruje dříví, cihly a vápno a pak částka nedosáhne 1000 zl. Může se prý využít i materiál ze staré poustevny. Děkan zase opakoval své tvrzení, že stavba kaple uškodí farnímu kostelu. Že se tam postaví hospoda. Z toho je vidět, že jeho odpor je iracionální – proč by se tam stavěla hospoda, když tam jaroslavický mlynář vodí děti a ženy jednou do roka? Konzistorní kolega assessor Columbus schválil částku 800 zl. Jako závažnou věc vidí Pintus, že se o vodě ze studánky tvrdí, že uzdravuje lidi i dobytek – o tom se farář nezmínil! Lidé do studánky hází kamínkem křížky a podle toho, zda křížek zůstane vzpřímený, hádají, kdo zůstane naživu a kdo zemře. Farníci by měli být poučeni, aby od takovýchto pověr upustili. Brněnská konzistoř sděluje 17. května 1781 děkanovi své rozhodnutí ohledně kaple. Na to, aby byla znovu vystavěna, není dostatek peněz. Oprava se má odložit na jinou dobu. Mělo by se zabránit tomu, aby se kaple stávala útočištěm pochybných lidí.

Hrádek, 9. dubna 1784.     Josef František Knapp, farář a děkan v Hrádku, se 9. dubna 1784 obrací na konzistoř ohledně stavby nové hřbitovní zdi, konzistoř mu povolila použít k tomu peníze z kostelní hotovosti. Ovšem místní farníci jsou už tak vyčerpáni silnou robotou, starostí o vlastní pole a ještě k tomu stavbou školy, že není v jejich možnostech zajišťovat ke stavbě zdi dovoz stavebního materiálu. Je zapotřebí přivézt kámen, vzdálený 2 hodiny cesty, počítá se ho 114 sáhů, přičemž na sáh se počítají tři fůry, tedy 342 fůr, kromě potřebných cihel, kterých je potřeba 3000. Pokud by byly povozy placeny z kostelních peněz a počítalo se za jeden povoz 45 kr., celkově by to vyšlo na 250 zl. 30 kr. K tomu je zapotřebí připočíst práci nakladačů. Celá zeď tedy vyjde i s márnicí na 700 zl. Kostel sám, nově vystavený a volně stojící, by potřeboval také zeď, a to 5 sáhů 2 střevíce, tlustá by měla být také skoro sáh. Farář by rád použil peníze kaple u studánky. Její kapitál už dosáhl 917 zl. 28 kr. 3,5 d. Farář tedy žádá o povolení, aby nová zeď mohla být postavena z poloviny z kostelních peněz a z poloviny z peněz kaple. Konzistorní přísedící a notář Gabriel Castelli se vyjadřuje 19. dubna 1784 k farářově žádosti o povolení použít peněz kaple na přístavbu hřbitovní zdi. Již 27. září 1779 to biskupské oficium povolilo. Na základě vyšetřování olbramovického děkana a zčásti i na podkladech zprávy děkana hrádeckého se konzistoř 17. května 1781 vyslovila proti obnově kaple a z důvodu nedostatku finančních prostředků doporučila odložit ji na pozdější dobu. Případná rekonstrukce nebo znovuvystavění kaple tím není do budoucna vyloučena. Castelli proto doporučuje, aby na stavbu hřbitovní zdi byla povolena pouze polovina peněz kaple. Dne 19. dubna 1784 byl vydán spis ohledně žádosti hrádeckého děkana o povolení použít polovinu kapitálu hrádecké kaple u pramene na postavení hřbitovní zdi. Dekret reagoval na žádost obce, aby část peněz z fondu kaple byla použita na výstavbu nové, pevnější kaple a větší část měla být uchována na údržbu. Přitom bude nutné se snažit vyhnout se skandálu, obraz přenést a kapli zbořit. Ale prostředky na postavení nové kaple nestačí – vyplývá to ze závěru olbramovického děkana i z relací hrádeckého děkana, který považoval obnovení kaple za nežádoucí.  Brněnská konzistoř sděluje 22. dubna 1784 hrádeckému děkanovi, že povoluje, aby z fondu kaple u studánky byla použita částka 400 zl. na pořízení hřbitovní zdi. Farář si má předtím vyřídit souhlas vrchnosti i gubernia. Děkan a farář v Hrádku Josef Knapp sděluje 13. července 1785 konzistoři, že na kapli mu vadí nejen to, že jsou s ní spojovány nejrůznější pověry, ale také skutečnost, že se do ní uchylují všelijací ničemníci. Žádá o povolení, aby směl kapli, v níž se páchají hříchy a pověrčivé skutky, strhnout, sochu Panny Marie přestěhovat do farního kostela a z peněz kaple pořídit za 15 zl. ornát pro tento obraz. Gubernium v Brně sděluje 7. září 1785 konzistoři, že nemá žádné námitky proti tomu, aby byla kaple v Hrádku stržena jako nepotřebná a ohrožující bezpečnost na silnici. Konzistoř má jmenovat svého komisaře k předběžnému odsvěcení kaple a odkázat ho na znojemský krajský úřad. Konzistoř se obrací 18. září 1785 na gubernium se žádostí o povolení odsvětit a zbourat kapli u studánky v Hrádku. Slouží už jen jako útulek pro bezdomovce a jsou s ní spojovány pověry. Lidé házejí křížky z vrbového dřeva do studánky, aby se dozvěděli, kolik života mají před sebou. Dřevěný obraz Panny Marie má být přenesen do farního kostela. Závěr ze zasedání konzistoře z 19. září 1785 – komisařem bude jmenován hrádecký děkan, kterému to bude dáno na vědomí. Po odsvěcení kaple má podat konzistoři zprávu. Hrádecký farář a děkan František Josef Knapp oznamuje 10. prosince 1785 konzistoři, že v souladu s jejím pokynem kapli v Hrádku 11. října 1785 odsvětil, obraz Panny Marie Bolestné přenesl do farního kostela a 17. listopadu 1785 byla kaple zbourána.

(In: Diecézní archiv Biskupství brněnského: fond Biskupská konsistoř Brno, i. č. 4 709, sign. E 36, E 37, kart. 1276, Hrádek u Znojma, kaple 1765-1785, 1776-1785).

Poznámky: 

Na místě byla v roce 1906 postavena poklona, která byla nedávno upravena na kapli sv. Zdislavy. Viz: http://baroknikrajinou.cz/p110265-hradek-kaple-sv-zdislavy-lurdska-kaple

Literatura: 

ČERMÁK, Marek. Hrádek za obzorem paměti. Břeclav: Petr Brázda, 2013.

zachycen SK
nezachycen
nezachycen
zachycen
Fotky: